[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Táto stránka sa správne zobrazuje kódovaním Windows 1250.
Stránky sú optimalizované pre Microsoft Internet Explorer 4.0 a viac pri rozlíšení 1024x768 pixelov

Nonstop portejbl Petrovka

TAKTO SA TO ZAČALO S NONSTOP PORTEJBLOVANÍM

V minulých Výzvách na kanále jsem avizoval Non stop portejbl roka, který se uskuteční ve sváteční víkend (28.září – svatý Václav). Termín konání je za dveřmi. Soutěžní tým už zbrojí a je pevně rozhodnut pokusit se o rekord. Před několika lety vyšel totiž ve Výzvě na kanále článek o zápisu pětice německých síbíčkářů do Quinesovy knihy rekordů poté, co 50 hodin nepřetržitě vysílali. Non stop portejbl 2001 by měl trvat 80 hodin (vydržíme-li), takže bychom Němce mohli z Quinesovy knihy rekordů vymazat (ale asi je necháme, protože bychom museli mít s sebou notáře, což by bylo dražší než samotný portejbl).

Portejblový tým je kompletní – tvoří ho:
Oskar Špindlerův Mlýn,
Milan 42 Hradec Králové,
Giuseppe Předměřice,
Franta 26 Hradec Králové,
Michal Malešice,
Dan Kopidlno a také dvě ženy s dobře nabroušeným jazykem:
Boubelka Holice a Kosačka Horné Chlebany.

Milan 42 ma oslovil na stretnutí v Holiciach, či by som išla s partiou cébečkárov na Nonstop portejbl roka 2001. Bez váhania som súhlasila a následne si v práci vybavila 3 dni dovolenky. O pravidlách som sa dočítala vo Výzve na kanále a ostatné inštrukcie som dostala e-mailovou poštou. Tak vznikla medzinárodná expedícia piatich Čechov a dvoch Slovákov. Keď som po prebdenej noci vo vlaku vystúpila z autobusu súkromnej dopravy na parkovisku pred chatou Špindlerov Mlyn, stala sa mi bohatou odmenou vyhliadka na majestátnu panorámu pohoria Krkonôš s prekrásnou vyhliadkou na pohraničnú časť Poľska. Cesta k Petrově boude vedie po českopoľskej hranici a po príchode na chatu som zistila, že som ako prvá z účastníkov expedície. Po formalitách a ubytovaní na najvyššom poschodí chaty prišiel Oskar Špindlerov Mlyn, ktorý ma čakal dolu pri autobuse. Obišli sme sa. Onedlho po ňom prifrčali na štvorkolesovom tátošovi Milan 42 Hradec Králové a Giuseppe Předměřice. Vynášanie počítača, rôznej techniky, šatstva a potravy na najvyššie poschodie zabralo dosť času. Nastala príprava techniky. Keďže PSV ukazovalo hodnotu 3, bola nutná výmena antény, kábla a rádiostanice. V pľuhavom nečase so silným vetrom a hmlou Oskar s Giuseppom stavali na streche anténu robiac tak doslova kaskadérske kúsky. Nedalo sa to ani nafotiť, lebo kvôli hmle nebolo vidieť.
Konečne nastal okamih, že boli hodnoty PSV na 2. a 40. kanáli 1 - 1,1. Nastalo napätie, blížila sa 16 hodina... Milan 42, hlavný organizátor celého podujatia, zahájil NON STOP vysielanie. Prevzala som po ňom mikrofón a do doliny sa niesli výzvy na kanále s oznamom o medzinárodnej expedícii NONSTOP PORTEJBL ROKA 2001 na Petrovej búde vo výške 1300 m.n.m. v pohorí Krkonoše s lokátorom JO70TS v Českej republike, ktorá chce prekonať 54 hodinový svetový rekord v nonstop vysielaní. Urobili ho nemeckí cébečkári za prítomnosti notárov a dostal sa do Qinesovej knihy rekordov.

Prvou dvojicou sa stal Milan 42 zapisovateľ a operátorka Kosačka Horné Chlebany.
V zložení expedičnej zostavy nastali zmeny pretože Boubelka Holice a Michal Malešice museli ísť na svadbu.

Nervozita naberala veľké obrátky, keď začalo stúpať atmosférické rušenie a na kanáli nebolo dostatok brejkov. Do toho sa pridali rušivé elementy AM prevádzky poľských cébečkárov, medzifrekvenčné pazvuky... žiadna sláva. Ale veľká chuť nedať sa odradiť nás stmelila pri vysielačke. Zatiaľ sme pracovali štyria. O 19 hodine nás vystriedala dvojica operátor Giuseppe Předměřice a po stručnom oboznámení sa s lokátorovým programom zapisovateľ Dáda Kopidlno, ktorý medzitým pricestoval spolu so svojim otcom Danom Kopidlno. (Dan Kopidlno je náš dobre známy spisovateľ odbornej literatúry pre cébečkárov.). Striedanie pri mikrofóne sa zhustilo, lebo zostava nebola z ôsmych ľudí, ako sa pôvodne plánovalo, ale zatiaľ zo šiestich. Oskar Špindlerov Mlyn prevzal mikrofón a to už bola bohatá žatva brejkov za nami. Po polnoci nastalo veľké vzrušenie. Ozvala sa stanica zo Slovenska, z okolia Humenného. Jasot Oskara bol obrovský, veď v prvú noc urobil rekordné spojenie prízemnou vlnou.
Nočné ticho, ktoré nastalo po druhej hodine, pôsobilo nie veľmi príjemne na operátora a zapisovateľa, lebo opakované výzvy na kanáli sa javili ako výkriky do tmy. A predsa bola nádej. Každé spojenie v tomto čase bolo sprevádzané radosťou. Stalo sa svetielkom vytrvalosti a húževnatosti. Nielen nočno-ranné výzvy na kanáli, ale aj predpoludňajšie a popoludňajšie v obrovskom atmosférickom rušení sa stali určitým stimulom pre nie optimistickú náladu. Obzvlášť náš Giuseppe tratil trpezlivosť a náladu, keď neustále opakoval výzvy a z éteru neprilietal žiadny signál staničiek, žiadny hlas cébečkára, operátora. Samozrejme, že to vydržal, ale bol to od neho výkon a sebapremáhanie. To si práve na ňom ceníme a nielen ja.

Je piatok, v Česku štátny sviatok sv.Václava. Cébečkári využívali sviatok na presuny z miest do chatových oblastí, na chalupy, návštevy hôr a hájov na zber húb a p. Počasie síce nebolo prajné, ale predĺžený víkend bolo treba využiť naozaj rekreačne. Nastala pre nás bohatá žatva spojení s mobilmi okrem klasických spojení z domácich stanovíšť, čo nás zasa len potešilo. Večer sa nám ozvali aj chlapci z Prahy, konkrétne Karel Háje a spol., prvé lastovičky CB stretnutia v Lipanoch.

Na kopcoch sa objavili expedície s ktorými spojenia nás potešili nielen kvalitou príjmu a reportu, ale aj kilometrovými vzdialenosťami. Zistili sme, že sa na nás dostávajú cébečkári Čiech z rôznych kútov, ale neletí to tak, ako by sme si priali, smerom na Moravu a Slovensko. Podarilo sa nám urobiť spojenie s Brnom a Blanskom na Morave a to sme už kričali od radosti:
- „Konečne je tu Moravaaaa! “
Obdobné výkriky nasledovali pri spojení s južným Českom, z hraníc s Rakúskou republikou.
Do partie operátorov pribudol Franta 26 Hradec Králové, čím sa zostava týmu ustálila v zložení:
Milan 42 Hradec Králové - hlavný tvorca podmienok NONSTOP vysielania a hlavný organizátor akcie. Na Petrovej búde zodpovedný zapisovateľ v programe lokátorov a všestranná morálna opora celého týmu;
Oskar Špindlerův Mlýn - hlavný zabezpečovateľ ubytovania a stravovania, „grilmajster prasiatka“ tróniaceho na švédskom stole na sobotňajšom posedení s cébečkármi na Petrovej búde, operátor akcie Non stop, veselý a ochotný chalan, pôvodom Slovák;
Giuseppe Předměřice, hlavný technik, zabezpečovateľ plynulej prevádzky Nonstop portejblu, operátor, humorista a aj pozitívny pesimista akcie, strojca nejednej veselej chvíle počas trvania Nonstopu;
Dan Kopidlno - zástupca Milana 42, pozitívny kritik prevádzky s počítačom, na akcii ako statná, urastená „holka pro všechno“, zapisovateľ a aj operátor v prípade potreby;
Dada Kopidlno, najmladší účastník akcie, kvalitný zapisovateľ v programe lokátorov, vytrvalec, ktorý zvládol pobyt v miestnosti, kde sa dal dym z cigariet pokrájať na pásiky;
Franta 26 Hradec Králové – zapisovateľ a aj operátor v prípade potreby, nazvali sme ho „doktor“, lebo svojím zjavom s vytočeným plným „bajúzom“ (knírama) nám pripomínal váženého pána doktora;
Kosačka Horné Chlebany - operátorka, svojím emotívnymi slovnými vyjadreniami bola cébečkármi prirovnávaná k moderátorom televízie a dokonca Giuseppom Předměřice prirovnaná k športovému redaktorovi Gabovi Zelenayovi.
Mrzí ma, že som prespala najdlhšie spojenie so Slovenskom, staničkou Jozef Ohradzany lokátor KN09WB - avšak cestovanie v noci zo stredy na štvrtok a následné vysielanie ma zmohlo k tvrdému spánku počas 4 hodín. Nastalo „sekanie sekačky“ s výbuchmi smiechu všetkých operátorov sediacich za stolom, lebo som prosto „chrápala“ ako drevorubač. (Čo človek neurobí pre zábavu svojich priateľov, ešte aj chrápe, no nie?) Ranné prebudenie vo vysielacej miestnosti sa pre mňa stalo nádhernou hudbou, veď všetci sedeli za stolom v družnej debate i počúvaní brejkov. Páni ma nechali pospať, hoci som mala mať vysielanie od 3 do 6 hodiny rannej. Ďakujem im za galantnosť. Ich nadšenie a elán ma priviedli k dobrej vôli a veselej nálade. Oddýchnutá som mohla začať vysielať a rozdávať dobrú vôľu plným priehrštím. Účastníci ranných kolečiek na pásme nám dali svoje reporty a spojenia zázračne pribúdali. Znovu začalo atmosférické rušenie, čo ma však neodraďovalo.
Popoludnie som využila na malú prechádzku spolu s Giuseppom a Milanom do vysielacieho strediska sme priviedli zo Špindlerovky prvú návštevu, Luboša Vrchlabí. Príjemný človek, s ktorým sme si podebatovali, ale len do chvíle, keď som začala vysielať.
Nastala piatková noc s bohatou žatvou brejkov. Zapisovali sme sa do povedomia cébečkárov a mali už svojich priaznivcov takých, že nám privolávali ďalších na kanál. Už sa v celých Čechách vedelo, že je Non stop a ako som počula, prihlasovali sa aj také staničky, ktoré už dlhší čas na pásme nepôsobili z rôznych dôvodov. Krásny zážitok mám s mladým cébečkárom, ktorý bol prvý deň na pásme a brejkol sa nevediac povedať report. Trpezlivo som mu vysvetlila čo od neho chcem a zostal nám verným, brejkol sa aj na ďalší deň. Takto urobil aj nový cébečkár z Pardubíc, ktorý nemal ešte volačku a hovoril svoje priezvisko.
Povzbudila som ho, že môže mať ako volačku aj svoje priezvisko, lebo taká volačka, ako on má priezvisko, už je na Slovensku, Bukovina 1. Som rada, že mali odvahu brejkovať sa, aby bolo naplnené spojenie, aj keď ešte nevedeli ako a čo treba povedať. (Každý z nás raz začínal a nikto múdry z neba nespadol).

Sobota ráno bola s konštatovaním, že sme urobili v priemere viac ako 400 spojení za deň, čiže 24 hodín. Zoberúc hluché miesta cez veľké rušenie počas dňa a nočné ticho po 2 hodine rannej, tak slušný výkon. Oskar už od rána pobehoval okolo prasiatka, ktoré sa malo grilovať. Popoludní, keď ho bolo najviac treba pri ochucovaní „lahodnej bravčovej maškrty“, som prevzala za neho vysielanie. To už sme mali v našom vysielacom stredisku návštevu Dejdu 1, (to je štvornohý priateľ Dejdu 10) ktorý mi priniesol z Prahy krásne pozdravy a malý zázrak v podobe antény na ručku.
Ku tomu sa mi ocitol v ruke aj pohár zaváraných hríbikov (mimochodom, boli vynikajúce, ochutnávka bola doma na Slovensku!). Luboš Vrchlabí nám zostal verný a prišiel i v sobotu spolu so svojím synkom čo ma veľmi potešilo a nielen mňa, ale aj ďalšiu návštevu až z južných Čiech, Pepa a Jarku Nová Včelnice s príbuznými. Takto správne anténou praštených cébečkárov je sviatok stretnúť, ale nie veľmi som sa im mohla venovať, keďže som mala vysielanie. A to bola paráda, pretože brejkovia sa ozývali i počas rušenia. Neúnavné výzvy na kanále, ktoré som opakovane hovorila, boli korunované spojeniami a to ma tešilo najviac.
Večerné posedenie pri grilovanom prasiatku malo čo do seba, veď tam prišli aj cébečkári Borůvka a Martin Tobogán, idúci na chatu pešo po turistickej ceste.  Boli ako jediní čo sa vydali na takú náročnú túru do 1300 metrovej výšky. To si vysoko cením a nielen ja. Za stolom už sedeli Jarda a Dana Mostek s Jonatánom Vrchlabí. Oskar Špinlerov Mlyn bol všade prítomný ako dobrý hostiteľ, za čo mu patrí nielen obdiv, ale aj poďakovanie. Do vysielacieho strediska som sa vzdialila bez lúčenia a začala som vnímať i viac ženských brejkov. Veselé chvíle nastali, keď sa na babku brejkovali „babky a dedkovia“. Giuseppe mal vtedy výbuchy smiechu, lebo sme si pohovorili aj o vnúčatách, zaváraní, zbere hríbikov... (aspoň si Milan 42 mohol oddýchnuť od písania a vyrovnať kosti chrbtice!)
Cítila som sa medzi svojimi a bezprostrednosť s úprimným záujmom, spolupatričnosťou je prosto na mieste, keď človek hovorí s človekom. Napríklad cébečkár, aby s nami urobil spojenia viac krát, neváhal a išiel von aj ako kolomobil a pešomobil. Krásne gesto bolo od mladého cébečkára, ktorý ráno rukoval na vojenčinu a pred polnocou vyštartoval s autom von, aby s nami urobil spojenia ako mobil a z iného miesta. Takýto cébečkári mi dodávali plno energie a nadšenia s elánom.
Večer a noc zo soboty na nedeľu bola najsilnejším zážitkom, pretože bolo najviac brejkov a ku tomu kopec zábavy s cébečkármi na stretnutí v Lipanoch, ktorí nám robili celú noc spoločnosť. Veľkú radosť sme prežili, keď sme začuli Deltu Nové Mesto nad Váhom, ktorý sa brejkol plným rádiom 5 a signálom 9. Po polnoci sa brejkol aj Apolo Stará Turá a tým boli spojenia so Slovenskom vyčerpané.

Nedeľa ráno, priania pokoja s dobrou chuťou k sviatočným raňajkám i nedeľnému obedu zneli po vlnách éteru. Stretávala som sa už so známymi volačkami z predošlých dní a tých bolo veru veľmi veľa (Milan 42 o tom píše vo svojom článku) a to ma zahrievalo pri srdci. Giuseppeho poznámka: „Kruci, jak je to možný, když ja říkam, tak nic a když začne Kosačka, tak je hned plno brejků!“ Na to zaznela poznámka Milana 42 s veselým smiechom: „No jó, když ona „jede jako kulomet“ a brejkové jdou na ní jako osa na med“. Bezradný výkrik Giuseppa:
- „Ja přeci nemůžu posílat bozky jako ona!“
A takéto drobnosti vytvárali v našom týme veľmi veselé chvíľky, ktoré sa prenášali po vlnách éteru von, medzi priateľov CB.
Blížila sa pólnoc, finišovali sme, hlas sa mi strácal, lebo som neopatrne vypila studenú vodu a zaznel výkrik Milana, vychytiaceho mi mikrofón z ruky:“
-„TEĎ!
 Teď je tá pravá chvíle, zdolali jsme světový rekord a odvysílali Non stop 80 hodín.
Brejkové, zvláštní odměna je pro toho, koho volačku jako první přečteme!“
Pustil mikrofón a nastala doslova palba brejkov. Tak sme sa dozvedeli, ako veľmi veľa cébečkárov zostalo s nami až do konca. Nastali gratulácie, „turie zarevanie“ s prípitkom šampusu, pólnočné fotografovanie a z vysielačky zaznela melódia zahraná na piane Boubelkou Holice, ako odmena za zdolanie 80 hodín Nonstopu. Uvoľnenie a družné debaty až do tretej hodiny rannej spojené s hudobnými vložkami slovenských melódii... atmosféra, ktorá sa nedá ničím iným nahradiť a ani popísať, to sa dá iba prežiť srdcom.

Po pár hodinách spánku a rozlúčke s Oskarom nasadáme do „pekelného stroja“ Milana 42, ktorý nás pod vedením Giuseppa šťastlivo dopravil najskôr do rozprávkovej krajinky starej priehrady, vybudovanej v čase cisára pána. Architektonický skvost ma prosto tak očaril, že som zostala naďalej z Nonstop portejblu v skutočne reálnej rozprávke danej prítomnosti. Po prehliadke tohto skvostu sme sa dostali ku garáži v Předměřiciach a napokon až do Hradca Králové, kde nás Mirka, manželka Milana 42, privítala s nedeľným obedom. Chrumkavé kuriatko zmizlo v útrobách Milana so slávnostným výrazom v tvári mi odovzdal upomienkový darček v podobe turistu s batohom na chrbte. Hostitelia ma odviezli na železničnú stanicu v Pardubiciach a keď už všetci ostatní sedeli v teple domovov, cestovala som na Slovensko až do 22 hodiny v noci, kedy som vystúpila z autobusu na križovatke obce Horné Chlebany.
Priatelia CB, vďaka Vám za spoločnosť, nádherný zážitok, za solidaritu, morálnu podporu, prajnosť a dobrotu vašich sŕdc, čím ste nás počas celého Nonstopu obdarovávali. Vďaka za priazeň, ktorú ste nám zachovali a verím, že sa nabudúce znovu stretneme na nejakej ďalšej akcii cébečkárov Čiech a Slovenska.

Moje poďakovanie patrí Milanovi 42 za to, že ma pozval na akciu, ktorá sa stala medzinárodnou akciou Čechov a Slovákov roku 2001 tak, ako bola akcia pálenia Jánskych ohňov v Čechách, na Morave a Slovensku - Svätojánske mušky babky Kosačky.

Dopočutia, priatelia CB!
Na spojenia s Vami sa teší Babka Kosačka

Ten nápad přišel jako blesk z čistého nebe. Byl u mne na návštěvě Oskar Špindlerův Mlýn, s nímž mne seznámil jeden nepříjemný zážitek - Oskarovi ukradli při přespávání v Hradci Králové ručku a já mu ji s pomocí další hradeckých síbíčkářů pomáhal hledat (mimochodem Oskar zloděje nakonec dopadl sám). Síbínadšenec ze špindlerovské chaty Slunečná, který každou volnou chvíli vyráží na Medvědín nebo Petrovku portejblovat, mi navrhl
- "Nechceš si vyjet na portejbl se mnou?" Povídám
-"Když portejbl, tak pořádný. Na konci září budu mít volno, bude svátek, co kdybychom vysílali od pátku do neděle v jednom kuse?"
Slovo dalo slovo, nad Oskarovou nabídkou jsem popřemýšlel a zrodila se myšlenka pokusu o překonání světového rekordu v non stop portejblu. Tým se zrodil raz dva (škoda jen, že Michal Malešice a Boubelka Holice se nemohli pro úmrtí v rodině zúčastnit - zabíjačka a svatba), a když se na srpnových Holicích rozhodla Kosačka posílit sestavu, měl jsem stoprocentní jistotu, že se akce musí podařit. Oskar by mohl dělat týlového důstojníka armádě, nejen jedné expedici, týden co týden mi volal, co všechno zařídil a jak to bude klapat. Mohli jsme klidně spát a vyrazit nalehko, přesto jsme ve čtvrtek ráno kromě počítače sbalili přece jen náhradní stanici, anténu i kabel - mít všechno dvojmo je potřeba a také to bylo potřeba...
Před časem se na stránkách Výzvy vedly polemiky na téma, jak drahá je expedice - ta naše samozřejmě nebyla zadarmo, ale použili jsme jen jedno auto - vrcholně neekologický wartburg kombi totiž skýtá dostatek prostoru nejen pro veškerou bagáž, ale i pro převoz třímetrového "klacku". Spolehlivě vyjel až do výšky 1300 metrů, kde nás s Giuseppem Předměřice přivítal Oskar, který vyběhl ze Slunečné pěšky, Kosačka, která ze Slovenska přijela vlakem a Oskarovi, který ji čekal u autobusu, mrštně unikla a ze Špindlerovky na Petrovku taky doklusala pěšky. Dan Kopidlno s Dádou a Zdeničkou dorazili v podvečer vlakem a poslední člen týmu Franta 26 přijel v pátek po noční směně také autobusem.
Potřeba náhradní antény se ukázala záhy. Ráno jsem totiž Giuseppemu povídal - "Večer jsem už poslouchal Oskara z Petrovky - všechno namontoval, ale ten signál nebyl bůhvíco." Předtucha se vyplnila - PSV 3. Giuseppe nelenoval a na střechu putovala osvědčená portejblovka (Kopečkování, všechny Bumerangy, Rozhledny i LPD). Zákon schválnosti však platí stoprocentně. Při našem příjezdu svítilo sluníčko, při montáži antény se však přihnaly mraky, mlha a začalo samozřejmě foukat. Vše se však v pohodě stihlo - Giuseppe s Oskarem mohli jít rozmrznout do restaurace a my s Kosačkou mohli zahájit NON STOP portejbl dokonce o nějakou minutku dřív. A protože se první brejk - Franta Áčko z Hradce Králové ohlásil hned po vyložení pravidel, byl pokus o rekord zahájen ve čtvrtek 27. září 2001 v 15:57:44.
Portejbl začal, ale v rušácích, které panovaly, se nám nikdo neozýval, kdybychom neměli report od Franty, nevěřili bychom, že všechno funguje. Až po dvaceti minutách se nám ohlásila další stanička - Cieslaw Kowary z Polska a hned ho následoval Andrzej z Jelenie Gory. Pak už však všechno běželo jako na drátkách.
Kosačka excelovala - lákala brejky svou měkkou slovenštinou, pohladila slovem, poděkovala za spojení - i bozk poslala. Ještě že s brejky "ztratila" nějaké to slovíčko, jinak bych sotva stačil zapisovat spojení do programu Lokátory, který prošel vskutku zkouškou ohněm (stovky zapsaných spojení člověka přivedou na nejednu myšlenku, jak program dále vylepšit). Kosačka byla v takovém "laufu", že si Giuseppe musel říct o střídání, pro mě byla první směna dvojitá, protože zapisova-telé Dan Kopidlno a Dáda tou dobou právě přijížděli do Špindlu. Ve tři ráno se však tříhodinové střídání dostalo do pravidelného rytmu, v němž vydrželo až do neděle. Jak konstatoval Dan Kopidlno - kdybychom drželi pořádnou životosprávu, vydrželi bychom klidně týden. Tou životosprávou nemyslel abstinenci - vnitřní vytápění nechybělo a nebylo na závadu, ale pravidelný spánek, jak jsem v rozpisu po šesti hodinách naordinoval. V prvních čtyřiadvaceti hodinách většina týmu nebyla k zahnání do postele. Kosačka si po odvysílání své tříhodinovky ustlala na gauči ve vysílací místnosti - bylo to prý její nejhezčí usínání při desítkách brejků. Dan první tříhodinovou pauzu proposlouchal a v druhé usnul vsedě, Giuseppeho jsme zahnali do postele taky až po několika hodinách, a tak jsem "vzorně odpočíval" jen já a patnáctiletý Dáda. Naspané hodiny mi přišly v neděli vhod...
O první půlnoci jsme měli na kontě 169 spojení, což nebylo vzhledem k odpolednímu a večernímu rušáku špatné. Devátá ho-dina večerní rozpoutal noční "uragán". Každou hodinu 25-35 brejků, a tak to šlo až do dvou ráno. Nastal několikahodinový noční útlum, kdy se nám za hodinu ozývalo 9-15 nových brejků za hodinu a šest ráno všechno opět vypuklo. Přes třicet brejků za hodinu nebylo výjimkou, až polední rušení "zaťalo tipec" dálkám a v optimismu nás udržovaly východočeské a pražské stanice. To už naši sestavu zkompletoval i poslední zapisovatel Franta 26 a Dáda dostal na pár směn volno.
Přicházel páteční večer a podle počtu brejků už o nás věděly celé Čechy. Tuto noc neustal příliv nových volaček ani nad ránem a i mezi třetí a čtvrtou se na nás dovolalo více než 10 nových síbíčkářů.
V sobotním dopoledni se hodinové maximum přiblížilo dokonce ke 40 spojením. Odpoledne však přineslo hluboký útlum od oběda do šesti večer jen 42 spojení. Jaká bude poslední noc? Čechy už se svolávaly, aby nás podpořily v našem úsilí. Dokonce mezi jednou a třetí hodinou v noci bylo zaznamenáno přes šedesát spojení. Oddech přinesla pátá hodina ranní, ale na nedělní budíčky jsme se mohli spolehnout. Tato tříhodinová směna překonala všechny rekordy. Síbíčkáři šli za Kosačkou jak vosy za medem a já si málem nestíhal zapálit ani cigaretu - 37, 37 a 40 spojení - otřel jsem pot z čela a šel se rychle proběhnout kolem chaty. Blížilo se totiž finále, o němž jsem už měl dopředu jasno. V poledne jsme se rozloučili s Frantou 26 (nepřetržitý směnný provoz si žádá své - o to větší dík za obětavost Frantovi patří).
V odpoledních hodinách se s námi rozloučil Dan, Dáda a Zdenička - v pondělí opět do školy, a tak aspoň jednu noc v klidu potřebovali. A tak jsem krátce po poledni zasedl k počítači, od nějž jsem vstal o půlnoci (v jedenáct už mi klávesy a písmenka na monitoru míhaly tak, že Giuseppe musel zapsat pár volaček rukou). Také Kosačka měla velké finále a u majku ji v posledních šesti hodinách střídal Oskar vždy jen na pár minut. Zjistili jsme, že spousta síbíčkářů si poslední spojení nechávala na nedělní večer a tak hodinový průměr byl stále kolem dvacítky.
Poslední dvě hodiny se nám v pravidelných intervalech hlásil z Hradce Králové věrný průvodce Jirka Nadjezd, aby vždy zacinkal na skleničku časové znamení.
Z vysílací místnosti zmizel Oskar, za chvilku byl zpátky se šampaňským a skleničkami - půlnoc se blížila.
Dvě minuty a šestnáct sekund před časovým znamením jsem vytrhl mikrofon Kosačce z ruky a vykřikl teď, čímž jsem překvapil i ostatní členy týmu. V tu chvíli totiž doopravdy uplynulo 80 hodin od prvního brejka. Finta, na kterou jsem se těšil celý večer, vyšla. Vyzval jsem všechny, aby začali brejkovat o prémiový zápis do deníku.
Žádný jsem nechystal, jen jsem chtěl slyšet, kolik vás s námi vytrvalo až do konce. Ten "rachot", který následoval, překonal i polední rušení při slunečním maximu. Byly to "ovace", které nám zní v uších ještě dnes - sem tam z nich "vyskočila" srozumitelná volačka, ale nebylo podstatné, zda rozumíme - ten ohlušující rachot byl odměnou za odvysílaných osmdesát hodin a jakékoliv poděkování nemohlo vyjádřit naše pocity. Snažili jsme se vám po čtyři dny přinést zajímavou zábavu, kdyby však nebylo vás 845 síbíčkářů a síbíčkářek, kteří jste se nám pravidelně ozývali, nemělo by sebevětší snažení smysl a ani bychom to nevydrželi.
Vy jste byli naší posilou, motorem, který hnal non stop portejbl k vytčenému cíli. Jak to říkala Kosačka, když se nějaké spojení nedařilo:
- "Nevadí, zkús to pozdeji. Ideme ďalej, brejkujte sa volačkami, veď tu sme pre vás."
U mikrofonu a počítače se nás střídalo sedm, ale pod rekordním zápisem by mělo být všech 845 jmen, protože bez uskutečněných 1515 spojení by 80 hodin vydržel vysílat snad jen robot. Zažili jsme krásné, ba dojemné chvíle, na něž budeme dlouho vzpomínat. Juráš Přelouč a Petr Brloh každý den vyráželi na kole, aby s námi udělali tři "cyklomobilní" spojení. Fanda Déčko a mnozí další sedli do auta, objeli půlku kraje také jen proto, abychom si mohli udělat zápis do deníku. Mnozí síbíčkáři na nás zkoušeli ručky s nejrůznějšími typy antén, volali nám houbaři, ozvala se i benzínová stanice. Do redakce přicházejí dopisy, že řada expedici vyjela o víkendu na kopce, aby si s námi udělali spojení. V Lipanech bylo setkání pražských, kolínských, nymburských síbíčkářů a snad všichni na nás zavolali z domu, cestou do Lipan, ze setkání i cestou zpět. Petrova bouda je výborné místo pro portejbl, zvlášť když je "týlařem" Oskar Špindlerův Mlýn.
Má však jednu nevýhodu, která nás hodně mrzela - je "uvnitř" Krkonoš a signál odtud letí jen v devadesátistupňové výseči. Vůbec jsme proto nebyli slyšet v severních a severozápadních Čechách ve valné části jižní Moravy a na celé severní Moravě. Spojení na Slovensko byla tak sporadická, že jsme je vítali hurónským řevem.
Budeme-li kdy pokus o rekord opakovat vybereme si jistě jiné místo - snad na Vysočině, snad na moravsko-slovenském pomezí, abychom tu skvělou atmosféru, která non stop portejbl provázela, mohli nabídnout opravdu celé republice i Slovensku.
Byli jste skvělí a že se 2001 spojení nepovedlo, nikoho nemusí mrzet.
Příště to bude třeba 100 hodin a 2500 spojení - s Moravou a Slovenskem to vůbec není nereálné. Díky všem a příště zase na slyšenou

Milan 42 Hradec Králové,
Babka Kosačka Horné Chlebany, Oskar Špindlerův Mlýn,
Giuseppe Předměřice, Dan a Dáda Kopidlno, Franta 26 Hradec Králové

Zopár údajov

Dátum počet spojení spoj/hod. km km/spoj
27.9. 169 21,125 12 566 74,355
28. 9. 446 18,58 41497 93,043
29. 9 456 19,00 39104 94,22651
30. 9. 441 18,38 40375 91,55329
Celkem 1515 18,94 133542 88,14653

Volačka QTH Lokátor Km Report
Nejdelší spojení Jozef Ohradzany KN09WB 495 km 5-2 4-2
Nejkratší spojení Martin Vrchlabí JO70TS 200 m od chaty pěšomobil
Nejvíce platných spojení Kryšpín Svratka 9, Dejda 10 Praha a Juráš Přelouč – 8.

Jsem na CB teprve začátečník, ale za rok a půl jsem udělal řadu krásných spojení a každou sobotu se těším na kluky na portejblech, které obdivuji pro jejich výdrž. Léto, zima, mráz déšť - nic je nezastaví, nemluvě o tom, jak je takový portejbl finančně náročný. Sám si ležím v obýváku v teple a brejkuju. Kluci mrznou na kopečkách nebo rozhlednách a já vegetím v teple. Chtěl jsem vidět na vlastní oči, jak to na expedicích chodí a proto jsem se těšil, až nastane "Den D" Non stop portejblu 2001. Ve Špindlerově Mlýně mám syna, který pracuje s Oskarem, a tak jsem si domluvil, že se přijedu podívat. Chtěl jsem taky získat speciální QSL lístek za spojení ze stabilu, mobilu a ručky v jednom dni.
Nezačalo to dobře. Bydlím v místě, které je dost utopené v dolíku. Projížděl jsem kanály, abych udělal první spojení z domu - expedici jsem zachytil, ale ouha - zašuměné, zapraskané až hrůza - rádio 2 bez signálu. Slyším Strejdu Tábor, jak dává report 5/6 a já nemám šanci. Je tu čtvrteční půlnoc a já jsem pořád bez spojení. Oblékl jsem se, skočil do auta a upaloval do práce - na vrátnici mám taky anténu a je to 50 metrů výš než moje domácí QTH. Kolega, který měl noční, na mě koukal jako na zjevení a ještě víc se divil, když jsem ho posílal domů, že to za něj do rána dosloužím. Vybalil jsem síbíčko, připojil zdroj a hurá na to. Najednou beru expedici 4/4 a slyším Oskara - "Brejk, Pepa jižní Čechy". Sláva - "Pojď brejku." Domlouvám se, že ráno jedu za expedicí na Petrovu boudu. "Budeš vítán," dostalo se mi ujištění. Do rána jsem na kanálu a poslouchám. Lítalo to pěkně, no paráda.
Ráno balíme a jedem Od Pelhřimova už poslouchám Petrovku na mobilu. Sotva jsme vy-jeli na kopec u Humpolce, měl jsem expedici 5/5 - operátorka Babka Kosačka. No huba jí jela, to jsem ještě neslyšel. Kam se na ni hrabe chlap (kluci bez urážky). To bylo - bozkávám, prajem vám krásný a príjemný deň, dobrú chuť k raňajkám. Vždyť jste to jistě slyšeli sami. Brejknul jsem si. "Poď Pepa." Prozradil jsem, že je jedu povzbudit a poplácat selátko na prdelku. Ozval se hurónský smích celé expedice. No, jelo se nám při poslechu Petrovky nádherně. Kosačka excelovala u majku a MIlan 42 na takovou náročnou expedici nemohl sehnat nikoho lepšího. Manželka se už těšila, až ji uvidí na vlastní oči. Společně jsme si představovali, jak asi může vypadat, až jsme si ji "vybarvili".
Přijeli jsme do Špindlerova Mlýna a po obědě hurá nahoru na Petrovku. Na posledních 10 kilometrů nádhernou krajinou jsme měli navigaci od Milana 42 a Giuseppeho, který nás v boudě na polských hranicích přivítal a uvedl do posledního patra, kde se jeden pokoj změnil na vysílací studio. Začíná představování - Dan Kopidlno, Dáda a malá Zdenička Kopidlno (ta se celou expedici starala o tři místní psy a huculského koníka). Chvíli bylo ve vysílací místnosti pěkně husto, protože tu byla další návštěva, která přijela expedici povzbudit - Jirka, Petr z a Luboš Lánova. Najednou slyším, jak brejkuje Petr Plzeň Bory ze Šumavy, s nímž jsme měl spojení v červnu z Kréty, tak teď ještě jednou z Krkonoš. Milé bylo i osobní setkání s Lánováky, s nimiž jsem loni udělal své první delší spojení. K Lánovu mám totiž osobní vzpomínky - před třiceti lety jsem tu pracoval. Za chvilku přijíždí Oskar, Milan 42 a Kosačka, kteří byli s Lubošem Vrchlabí na Špindlerovce vyzvednout poslední posilu expedice Frantu 26. Nastalo vítání - Babka Kosačka si nás "vyobjímala a vybozkavala" a vypadala přesně tak, jak jsme si ji vymalovali - slušivý klobouk, ozdobený mašlí, který snad nesundala z hlavy, ani když šla spát. Pánové, ta má energie, srší z ní humor, legrace, to se nedá popsat. Nedovedete si představit její radost, když jsem jí prozradil, že jsem rodákem z místa jen pár kilometrů vzdáleného od jejích H. Chleban.
V podvečer jsme se rozloučili a jeli do Špindlu. Po večeři jsme se vydali na procházku - samozřejmě s ručkou, abychom mohli poslouchat, jak jdou brejci na Petrovku. To echo v tichém horském prostředí a žádné rušáky - paráda. Lidé se po nás otáčeli, co se to děje. Na parkovišti stálo asi sedm taxíků. Řidiči koukali a hned ladili své stanice na portejbl Petrovka - alespoň měli zábavu, jinak by se celou noc nudili, protože Krkonoše byly takřka prázdné. V noci jsem si vzal ručku pod peřinu, abych nerušil manželku, když sluchátka zůstala doma. Ženská nadávala, že jsem blázen...
A byla sobota, Ráno jsem brejknul na kopec, zda jim nemáme něco koupit v obchodě. Babka Kosačka chtěla cigarety, koupil jsem troje noviny, ať mají co číst a davaj nahoru na Petrovku. Už tam byla další návštěva Dejda 10 a Dejda 1, což je jeho věrný pejsek. Začali se scházet další hosté - Luboš Vrchlabí, Jarda Mostek, Dana Mostek, Jonatán Vrchlabí, Borův-ka a Martin Tobogán. Na rožni před chatou se odpoledne dotočilo selátko (co selátko - to byla půlka prasete) a je jen škoda, že síbíčkáři z blízkého okolí nepřijeli povzbudit tuhle partu ve větším počtu, snad třetina prasete zbyla, ve dvaceti lidech se to nedalo sníst.
Večer nastalo loučení, vyměňovali jsme si adresy a slibovali, že se příští rok v Holicích sejdeme. Legrace bylo při loučení tolik, že se Giuseppemu smíchem rovnala jeho fajfka. Omlouvám se, jestli jsem ve výčtu lidí někoho zapomněl, v atmosféře, která na Petrovce vládla, mi mohl někdo vypadnout.
S Oskarem jsem si domluvil, že bychom si sem příští rok přijeli udělat portejbl s kluky z jižních Čech. Neboť Oskar je rozhodující osobou pro zdar takové expedice - zajistil zázemí, ubytování, prase i povolení k vjezdu do chráněného území. Milan 42 měl šťastnou ruku, když vybral zapálené lidi, kteří od začátku do konce vydrželi 80 hodin a vytvořili neoficiální světový rekord v Non stop portejblu. Za to jim patří velký obdiv a dík za všechny síbíčkáře, kteří si tak mohli udělat mnoho krásných spojení. Byl to svátek a jsem rád, že jsem mohl být alespoň pár hodin u toho.

Pepa a Jarka Nová Včelnice

VYSIELANIE

Kosačka pri vysielačke s Danom zapisovateľom...

Dan zapisuje  a Pepa vysiela...

Milan 42 Hradec Králové , Kosačka Horné Chlebany a Oskar Špindlerúv Mlýn.

Milan 42 s Kosačkou a Oskarom...

Nočné vysielanie - Oskar Špindleruv Mlýn, Giuseppe Předměřice, Dan Kopidlno a Franta 26 Hradec Králové... v plnom nasadení...

Oskar Špindleruv Mlýn a Dada Kopidlno...

Oskar s Dadom v akcii... a Kosačka večeria...

Nočná zmena...Oskar Špindleruv Mlýn, Giuseppe Předměřice, Dan Kopidlno.

Milan 42 Hradec Králové,  Giuseppe Předměřice, Kosačka Horné Chlebany, Dan Kopidlno Oskar Špindleruv Mlýn a Dada Kopidlno.

Dana Kopidlno zmohla únava...

GRILOVANIE A NÁSLEDNE POSEDENIE

Grilovanie...Franta 26 Hradec Králové.

Pekný kúsok, len zahryznúť...

Oskar s Dadom - "koštovka" pečeného prasiatka...

Pepa Nová Včelnice s pani manželkou a Kosačka...

Moje
  webové stránky
 Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
 Vianoce: http://vianocesk.szm.com
 Svadba: http://svadbask.unas.cz  
 Bylinky: http://bylinky.czweb.org  
 Čas Vianoc: http://vianocesk.wz.cz  
 Cintorín: http://cemetery.zaridi.to  
 Bábiky: http://svetbabik.czweb.org 
 Slovania: http://slovania.czweb.org/ 
 Pani Príroda: http://eufrosyne.wz.cz 
 Jánska noc: http://cbjanskanoc.ic.cz 
 Veľká noc: http://velkanoc.czweb.org 
 Gloria Polo: http://gloriapolo.czweb.org  
 Moji psíkovia: http://mikinka.czweb.org   
  Milujem pani P... : http://eufrosyne.wz.cz 
Veľkonočné sviatky: http://velkanoc.czweb.org 
 Michal Krpelan: http://michalkrpelan.wz.cz 
 Cezmín ker  a alias: http://cezmin.czweb.org  
 Aishwarya Ray z Indie: http://aishwarya.wz.cz  
 Horné Chlebany : http://hornechlebany.unas.cz 
 Rádioamatérstvo  : http://cbrsk-chlebany.unas.cz/ 
 Múdra ako rádio: http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
 CB Fan rádioklub Slovakia-CBRSK Chlebany: http://cbrsk.euweb.cz 
 Blog Jánska noc a iné: http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk 
 Webové stránky, ktoré som urobila iným zdarma
 Pes Buldog english: http://ruda-etuda.czweb.org
 Olympionik: http://olympionikholub.wz.sk
 Sedmičkári: http://rannisedmicka.wz.cz
 Práva dieťaťa: http://dieta.czweb.org
 [ Späť | Obnoviť | Dopredu