Táto stránka sa správne zobrazuje kódovaním Windows
1250. Stránky sú optimalizované pre Microsoft Internet Explorer 4.0 a
viac pri rozlíšení 1024x768 pixelov
Rekord je, keď...
Nie všetci, ktorí žiadajú
uznanie rekordného výkonu, boli prijatí do výlučného klubu nositeľov svetových
rekordov. Niektorí neuspeli preto, lebo si neoverili a neskontrolovali najnovší
platný rekord a iní nevenovali svoju pozornosť určeným kritériám a podmienkam
pre zápis do Qinnessovej knihy rekordov. Spravidla do knihy sú vytlačené len
také rekordy, ktoré prekonajú už skôr publikované rekordy alebo nadobudli význam
tým, že sa stali predmetom široko rozšíreného a pokiaľ možno celosvetového
súťaženia.
Pravidlá
- Je činnosť prekonania rekordu
riadená nejakou uznávanou svetovou alebo národnou organizáciou, je nutnosťou
nechať si takto urobený rekord uvedenou organizáciou potvrdiť. Pokiaľ takáto
organizácia neexistuje, doporučujeme prípadným záujemcom o prekonanie rekordu,
aby sa v dostatočnom predstihu obrátili na redakciu Qinnessovej knihy rekordov v
Londýne a vyžiadali si inštrukcie.
Pri výkonoch vytrvalostného charakteru sú povolené päťminútové prestávky
(platí to i pri rekorde NONSTOP PORTEJBL!), ktoré sú povolené len po každej
ukončenej hodine. Nie je dovolené nemať prestávku tri hodiny a potom si urobiť
pätnásťminútovú prestávku! Tieto prestávky sú samozrejme dobrovoľné a môžu sa
sčítať. Rekordy sa udávajú v hrubom čase, t.j. v celkovom uplynutom čase vrátane
prestávok od začiatku do konca výkonu. Nevyužitý nahromadený - nazbieraný
odpočinkový čas sa však k celkovému súčtu nemôže pripočítavať. V poslednom čase
sa objavili snahy o vytrvalostné rekordy v mnohých činnostiach a niektoré z
nich, napr. rekord v nehybnosti, môžu byť posudzované iba podľa hore uvedeného
spôsobu a pravidiel. Zo samotnej podstaty rekordov vyplýva, že trvanie takýchto
maratónov sa bude neustále predlžovať a treba pripomenúť, že vytrvalostné
„maratóny“ - rekordy (i vo vysielaní na CB pásme) zahŕňajúce dlhé obdobie takmer
alebo úplne bez spánku prinášajú isté zdravotné problémy a ťažkosti. Preto je
žiaduce neopomínať tento fakt a prizvať si k činnosti vytrvalostného rekordu i
zdravotníka, zdravotnú pomoc. Ľudovo sa tomu hovorí „Čert nespí“. Netreba
neuvážene riskovať a hazardovať s vlastným zdravím a životom.
Rekordy sú rôzne. Z Qinnessovej knihy rekordov sa spravidla publikujú
tie, ktoré prekonajú už skôr publikované výkony jednotlivcov a skupín alebo
také, ktoré sú predmetom široko rozšíreného - a pokiaľ možno celosvetového -
súťaženia.
Žiadny ľahko dosiahnuteľný rekord neexistuje. Podľa svojej definície je
rekord niečím, čo je na samej hranici možného. Je mu súdené, aby bol prekonávaný
o stále menšie a menšie rozdiely po stále dlhších intervaloch.
Dokumentácia
Pri vytrvalostných
výkonoch(maratónoch) (takým bol aj Nonstop portejbl roku 2001 v Krkonošiach na
Petrově boudě) je treba predložiť podpísaný denník uznávanou organizáciou
zameranou na rekordy alebo notárom s dvomi nezávislými svedkami, potvrdzujúci
neprerušovaný dozor nad výkonom.
(V prípade Nonstopu bola aj kontrola cébečkármi a možnými nahrávkami na
magnetofón).
1. Denník MUSÍ v chronologickom poradí uvádzať intervaly aktívnej činnosti a čas
a dĺžku odpočinku presne na minúty počas celého pokusu o prekonanie rekordu.
2. Ďalej musí obsahovať podpisy svedkov vrátane času ich príchodu a odchodu; v
každom okamžiku musia byť prítomní prinajmenšom aspoň dvaja nezávislí svedkovia!
3. Tam, kde to je možné, treba viesť výsledkovú listinu, aby sa mohla preukázať
uspokojivá intenzita danej činnosti.(Na Nonstope to boli zápisy spojení).
4. Uchádzači by mali získať nezávislé potvrdenie vo forme správy v miestnom
alebo celoštátnom rozhlase, televízii a tlači. Novinové výstrižky musia byť
označené názvom novín, miestom vydania a dátumom výtlačku, v ktorom sa článok
objavil.
5. Ďalej by mali byť priložené farebné dokumentárne fotografie. Keď ide o
činnosť riadenú nejakou národnou alebo medzinárodnou organizáciou, je treba
priložiť podpísaný doklad o schválení touto organizáciou.
Vydavatelia Qinnessovej knihy rekordov za normálnych okolností nevysielajú
svojich zástupcov, aby dohliadali na pokusy o prekonanie svetových rekordov, ale
vyhradzujú si právo takto urobiť.
Kosačka
Zdroj:
Z Qinnessovej knihy rekordov„Qinness
Publishing Londýn,
od autorov A.Russel a N.D.McWhirter, vydalo
nakl.Olympia, Praha 1990,
preložili RNDr J. Čihář, Ing. V. Hubička,
PhDr B. Svoboda, DrSc a J.Špalek.
Nonstop portejbl Petrovka
80 hodinový
maratón
2001
TAKTO SA TO ZAČALO S NONSTOP
PORTEJBLOVANÍM
V minulých Výzvách na kanále
jsem avizoval Non stop portejbl roka, který se uskuteční ve sváteční víkend
(28.září – svatý Václav). Termín konání je za dveřmi. Soutěžní tým už zbrojí a
je pevně rozhodnut pokusit se o rekord. Před několika lety vyšel totiž ve Výzvě
na kanále článek o zápisu pětice německých síbíčkářů do Quinesovy knihy rekordů
poté, co 50 hodin nepřetržitě vysílali. Non stop portejbl 2001 by měl trvat 80
hodin (vydržíme-li), takže bychom Němce mohli z Quinesovy knihy rekordů vymazat
(ale asi je necháme, protože bychom museli mít s sebou notáře, což by bylo
dražší než samotný portejbl).
Portejblový tým je kompletní – tvoří ho:
Oskar Špindlerův Mlýn,
Milan 42 Hradec Králové,
Giuseppe Předměřice,
Franta 26 Hradec Králové,
Michal Malešice,
Dan Kopidlno a také dvě ženy s dobře nabroušeným jazykem:
Boubelka Holice a Kosačka Horné Chlebany.
Jak je ze sestavy vidět, podařilo se nám vytvořit tým mezinárodní. Kromě Kosačky
má totiž slovenskou národnost i Oskar Špindlerův Mlýn. Nonstop portejbl 2001
vypukne z Petrovy boudy v Krkonoších (nadmořská výška "1300 m.n.m.") ve čtvrtek v 16
hodin a plánujeme ho do nedělní půlnoci. Podaří se za tu dobu navázat
symbolických 2001 spojení? Bude to záležet nejen na výdrži operátorů a
zapisovatelů, ale hlavně na dostatku brejků...
Stanovili jsme si vlastní pravidla.Počítají se všechna spojení domácí i
zahraniční v průběhu dne. Kdo se tedy na nás dovolá ve čtvrtek, může to zkusit i
v pátek, v sobotu a v neděli. Mobilové na nás mohou volat víckrát denně,
samozřejmě z různych míst, počítat si budeme maximálně tři spojení v jednom dnu-
totéž se samozřejmě týká i „pěšomobilů“ s ručkami. Pokud si někdo udělá túru
přes Krkonoše, může se nám ozvat z Harachova, z Labské boudy, pak nám osobně
potřást rukou na Petrovce a ze Sněžky ohlásit cíl svého putování – k takovému
výkonu mu samozřejmě úpřimne pogratulujeme. Na ty, kteří si výlet do Krkonoš
udělají v sobotu, čeká na Petrovce „chutné překvapení“ – na rožni se bude
otá-čet selátko.Pokud se rozhodnete udělat si hezký výlet a pozdravit tým při
pokusu o rekord i osobně, klidně si cestou brejkněte na expedičním kanále,
přidáte nám jedno spojení a my vás za to „znavigujeme“ správným směrem. Pro
vytrvalce a příznivce, kteří s námi naváží tři a více platných spojení (samozřejmě
nejen při túře, ale i z domu či odjinud), bude připraven speciální QSL lístek.
Napište si o něj do redakce Výzvy na kanále. Máte rádi tipování, pak jsou pro
vás připraveny dvě soutěže. Kolik se podaří navázat platných spojení za dobu
trvání Non stop portejblu 2001? Kdo se přiblíží nejtěsněji, získá celoroční
předplatné Výzvy na kanále, stejně jako ten, kdo nejpřesněji odhadne kolik
kilometrů budou mít dohromady všechna platná spojení během Non stop portejblu
2001. Své tipy můžete posílat na adresu Výzvy na kanále do 26.září (datum
poštovního razítka).
Milan 42, Oskar Špindlerův Mlýn
80 hodinový maratón vo
vysielaní
"Svetový rekord prekonaný"
Milan 42 ma oslovil na
stretnutí v Holiciach, či by som išla s partiou cébečkárov na Nonstop portejbl
roka 2001. Bez váhania som súhlasila a následne si v práci vybavila 3 dni
dovolenky. O pravidlách som sa dočítala vo Výzve na kanále a ostatné inštrukcie
som dostala e-mailovou poštou. Tak vznikla medzinárodná expedícia piatich Čechov
a dvoch Slovákov. Keď som po prebdenej noci vo vlaku vystúpila z autobusu
súkromnej dopravy na parkovisku pred chatou Špindlerov Mlyn, stala sa mi bohatou
odmenou vyhliadka na majestátnu panorámu pohoria Krkonôš s prekrásnou vyhliadkou
na pohraničnú časť Poľska. Cesta k Petrově boude vedie po českopoľskej hranici a
po príchode na chatu som zistila, že som ako prvá z účastníkov expedície. Po
formalitách a ubytovaní na najvyššom poschodí chaty prišiel Oskar Špindlerov
Mlyn, ktorý ma čakal dolu pri autobuse. Obišli sme sa. Onedlho po ňom prifrčali
na štvorkolesovom tátošovi Milan 42 Hradec Králové a Giuseppe Předměřice.
Vynášanie počítača, rôznej techniky, šatstva a potravy na najvyššie poschodie
zabralo dosť času. Nastala príprava techniky. Keďže PSV ukazovalo hodnotu 3,
bola nutná výmena antény, kábla a rádiostanice. V pľuhavom nečase so silným
vetrom a hmlou Oskar s Giuseppom stavali na streche anténu robiac tak doslova
kaskadérske kúsky. Nedalo sa to ani nafotiť, lebo kvôli hmle nebolo vidieť.
Konečne nastal okamih, že boli hodnoty PSV na 2. a 40. kanáli 1 - 1,1.
Nastalo napätie, blížila sa 16 hodina... Milan 42, hlavný organizátor celého
podujatia, zahájil NON STOP vysielanie. Prevzala som po ňom mikrofón a do doliny
sa niesli výzvy na kanále s oznamom o medzinárodnej expedícii NONSTOP PORTEJBL
ROKA 2001 na Petrovej búde vo výške 1300 m.n.m. v pohorí Krkonoše s lokátorom
JO70TS v Českej republike, ktorá chce prekonať 54 hodinový svetový rekord v
nonstop vysielaní. Urobili ho nemeckí cébečkári za prítomnosti notárov a dostal
sa do Qinesovej knihy rekordov.
Prvou dvojicou sa stal Milan 42 zapisovateľ a operátorka Kosačka Horné
Chlebany.
V zložení expedičnej zostavy nastali zmeny pretože Boubelka Holice a Michal
Malešice museli ísť na svadbu.
Nervozita naberala veľké obrátky, keď začalo stúpať atmosférické rušenie a na
kanáli nebolo dostatok brejkov. Do toho sa pridali rušivé elementy AM prevádzky
poľských cébečkárov, medzifrekvenčné pazvuky... žiadna sláva. Ale veľká chuť
nedať sa odradiť nás stmelila pri vysielačke. Zatiaľ sme pracovali štyria. O 19
hodine nás vystriedala dvojica operátor Giuseppe Předměřice a po stručnom
oboznámení sa s lokátorovým programom zapisovateľ Dáda Kopidlno, ktorý medzitým
pricestoval spolu so svojim otcom Danom Kopidlno. (Dan Kopidlno je náš dobre
známy spisovateľ odbornej literatúry pre cébečkárov.). Striedanie pri mikrofóne
sa zhustilo, lebo zostava nebola z ôsmych ľudí, ako sa pôvodne plánovalo, ale
zatiaľ zo šiestich. Oskar Špindlerov Mlyn prevzal mikrofón a to už bola bohatá
žatva brejkov za nami. Po polnoci nastalo veľké vzrušenie. Ozvala sa stanica zo
Slovenska, z okolia Humenného. Jasot Oskara bol obrovský, veď v prvú noc urobil
rekordné spojenie prízemnou vlnou. Nočné ticho, ktoré nastalo po druhej hodine, pôsobilo nie veľmi príjemne
na operátora a zapisovateľa, lebo opakované výzvy na kanáli sa javili ako
výkriky do tmy. A predsa bola nádej. Každé spojenie v tomto čase bolo
sprevádzané radosťou. Stalo sa svetielkom vytrvalosti a húževnatosti. Nielen
nočno-ranné výzvy na kanáli, ale aj predpoludňajšie a popoludňajšie v obrovskom
atmosférickom rušení sa stali určitým stimulom pre nie optimistickú náladu.
Obzvlášť náš Giuseppe tratil trpezlivosť a náladu, keď neustále opakoval výzvy a
z éteru neprilietal žiadny signál staničiek, žiadny hlas cébečkára, operátora.
Samozrejme, že to vydržal, ale bol to od neho výkon a sebapremáhanie. To si
práve na ňom ceníme a nielen ja.
Je piatok, v Česku štátny sviatok sv.Václava. Cébečkári využívali sviatok
na presuny z miest do chatových oblastí, na chalupy, návštevy hôr a hájov na
zber húb a p. Počasie síce nebolo prajné, ale predĺžený víkend bolo treba využiť
naozaj rekreačne. Nastala pre nás bohatá žatva spojení s mobilmi okrem
klasických spojení z domácich stanovíšť, čo nás zasa len potešilo. Večer sa nám
ozvali aj chlapci z Prahy, konkrétne Karel Háje a spol., prvé lastovičky CB
stretnutia v Lipanoch.
Na kopcoch sa objavili expedície s ktorými spojenia nás potešili nielen kvalitou
príjmu a reportu, ale aj kilometrovými vzdialenosťami. Zistili sme, že sa na nás
dostávajú cébečkári Čiech z rôznych kútov, ale neletí to tak, ako by sme si
priali, smerom na Moravu a Slovensko. Podarilo sa nám urobiť spojenie s Brnom a
Blanskom na Morave a to sme už kričali od radosti:
- „Konečne je tu Moravaaaa! “
Obdobné výkriky nasledovali pri spojení s južným Českom, z hraníc s Rakúskou
republikou.
Do partie operátorov pribudol Franta 26 Hradec Králové, čím sa zostava týmu
ustálila v zložení: Milan 42 Hradec Králové - hlavný tvorca podmienok NONSTOP vysielania a
hlavný organizátor akcie. Na Petrovej búde zodpovedný zapisovateľ v programe
lokátorov a všestranná morálna opora celého týmu; Oskar Špindlerův Mlýn - hlavný zabezpečovateľ ubytovania a stravovania, „grilmajster
prasiatka“ tróniaceho na švédskom stole na sobotňajšom posedení s cébečkármi na
Petrovej búde, operátor akcie Non stop, veselý a ochotný chalan, pôvodom Slovák;
Giuseppe Předměřice, hlavný technik, zabezpečovateľ plynulej prevádzky
Nonstop portejblu, operátor, humorista a aj pozitívny pesimista akcie, strojca
nejednej veselej chvíle počas trvania Nonstopu; Dan Kopidlno - zástupca Milana 42, pozitívny kritik prevádzky s
počítačom, na akcii ako statná, urastená „holka pro všechno“, zapisovateľ a aj
operátor v prípade potreby; Dada Kopidlno, najmladší účastník akcie, kvalitný zapisovateľ v programe
lokátorov, vytrvalec, ktorý zvládol pobyt v miestnosti, kde sa dal dym z
cigariet pokrájať na pásiky; Franta 26 Hradec Králové – zapisovateľ a aj operátor v prípade potreby,
nazvali sme ho „doktor“, lebo svojím zjavom s vytočeným plným „bajúzom“ (knírama)
nám pripomínal váženého pána doktora; Kosačka Horné Chlebany - operátorka, svojím emotívnymi slovnými
vyjadreniami bola cébečkármi prirovnávaná k moderátorom televízie a dokonca
Giuseppom Předměřice prirovnaná k športovému redaktorovi Gabovi Zelenayovi.
Mrzí ma, že som prespala najdlhšie spojenie so Slovenskom, staničkou Jozef
Ohradzany lokátor KN09WB - avšak cestovanie v noci zo stredy na štvrtok a
následné vysielanie ma zmohlo k tvrdému spánku počas 4 hodín. Nastalo „sekanie
sekačky“ s výbuchmi smiechu všetkých operátorov sediacich za stolom, lebo som
prosto „chrápala“ ako drevorubač. (Čo človek neurobí pre zábavu svojich
priateľov, ešte aj chrápe, no nie?) Ranné prebudenie vo vysielacej miestnosti sa
pre mňa stalo nádhernou hudbou, veď všetci sedeli za stolom v družnej debate i
počúvaní brejkov. Páni ma nechali pospať, hoci som mala mať vysielanie od 3 do 6
hodiny rannej. Ďakujem im za galantnosť. Ich nadšenie a elán ma priviedli k
dobrej vôli a veselej nálade. Oddýchnutá som mohla začať vysielať a rozdávať
dobrú vôľu plným priehrštím. Účastníci ranných kolečiek na pásme nám dali svoje
reporty a spojenia zázračne pribúdali. Znovu začalo atmosférické rušenie, čo ma
však neodraďovalo.
Popoludnie som využila na malú prechádzku spolu s Giuseppom a Milanom do
vysielacieho strediska sme priviedli zo Špindlerovky prvú návštevu, Luboša
Vrchlabí. Príjemný človek, s ktorým sme si podebatovali, ale len do chvíle, keď
som začala vysielať. Nastala piatková noc s bohatou žatvou brejkov. Zapisovali sme sa do
povedomia cébečkárov a mali už svojich priaznivcov takých, že nám privolávali
ďalších na kanál. Už sa v celých Čechách vedelo, že je Non stop a ako som
počula, prihlasovali sa aj také staničky, ktoré už dlhší čas na pásme nepôsobili
z rôznych dôvodov. Krásny zážitok mám s mladým cébečkárom, ktorý bol prvý deň na
pásme a brejkol sa nevediac povedať report. Trpezlivo som mu vysvetlila čo od
neho chcem a zostal nám verným, brejkol sa aj na ďalší deň. Takto urobil aj nový
cébečkár z Pardubíc, ktorý nemal ešte volačku a hovoril svoje priezvisko.
Povzbudila som ho, že môže mať ako volačku aj svoje priezvisko, lebo taká
volačka, ako on má priezvisko, už je na Slovensku, Bukovina 1. Som rada, že mali
odvahu brejkovať sa, aby bolo naplnené spojenie, aj keď ešte nevedeli ako a čo
treba povedať. (Každý z nás raz začínal a nikto múdry z neba nespadol).
Sobota ráno bola s konštatovaním, že sme urobili v priemere viac ako 400
spojení za deň, čiže 24 hodín. Zoberúc hluché miesta cez veľké rušenie počas dňa
a nočné ticho po 2 hodine rannej, tak slušný výkon. Oskar už od rána pobehoval
okolo prasiatka, ktoré sa malo grilovať. Popoludní, keď ho bolo najviac treba
pri ochucovaní „lahodnej bravčovej maškrty“, som prevzala za neho vysielanie. To
už sme mali v našom vysielacom stredisku návštevu Dejdu 1, (to je štvornohý
priateľ Dejdu 10) ktorý mi priniesol z Prahy krásne pozdravy a malý zázrak v
podobe antény na ručku.
Ku tomu sa mi ocitol v ruke aj pohár zaváraných hríbikov (mimochodom, boli
vynikajúce, ochutnávka bola doma na Slovensku!). Luboš Vrchlabí nám zostal verný
a prišiel i v sobotu spolu so svojím synkom čo ma veľmi potešilo a nielen mňa,
ale aj ďalšiu návštevu až z južných Čiech, Pepa a Jarku Nová Včelnice s
príbuznými. Takto správne anténou praštených cébečkárov je sviatok stretnúť, ale
nie veľmi som sa im mohla venovať, keďže som mala vysielanie. A to bola paráda,
pretože brejkovia sa ozývali i počas rušenia. Neúnavné výzvy na kanále, ktoré
som opakovane hovorila, boli korunované spojeniami a to ma tešilo najviac. Večerné posedenie pri grilovanom prasiatku malo čo do seba, veď tam
prišli aj cébečkári Borůvka a Martin Tobogán, idúci na chatu pešo po turistickej
ceste. Boli ako jediní čo sa vydali na takú náročnú túru do 1300 metrovej
výšky. To si vysoko cením a nielen ja. Za stolom už sedeli Jarda a Dana Mostek s
Jonatánom Vrchlabí. Oskar Špinlerov Mlyn bol všade prítomný ako dobrý hostiteľ,
za čo mu patrí nielen obdiv, ale aj poďakovanie. Do vysielacieho strediska som
sa vzdialila bez lúčenia a začala som vnímať i viac ženských brejkov. Veselé
chvíle nastali, keď sa na babku brejkovali „babky a dedkovia“. Giuseppe mal
vtedy výbuchy smiechu, lebo sme si pohovorili aj o vnúčatách, zaváraní, zbere
hríbikov... (aspoň si Milan 42 mohol oddýchnuť od písania a vyrovnať kosti
chrbtice!)
Cítila som sa medzi svojimi a bezprostrednosť s úprimným záujmom,
spolupatričnosťou je prosto na mieste, keď človek hovorí s človekom. Napríklad
cébečkár, aby s nami urobil spojenia viac krát, neváhal a išiel von aj ako
kolomobil a pešomobil. Krásne gesto bolo od mladého cébečkára, ktorý ráno
rukoval na vojenčinu a pred polnocou vyštartoval s autom von, aby s nami urobil
spojenia ako mobil a z iného miesta. Takýto cébečkári mi dodávali plno energie a
nadšenia s elánom. Večer a noc zo soboty na nedeľu bola najsilnejším zážitkom, pretože bolo
najviac brejkov a ku tomu kopec zábavy s cébečkármi na stretnutí v Lipanoch,
ktorí nám robili celú noc spoločnosť. Veľkú radosť sme prežili, keď sme začuli
Deltu Nové Mesto nad Váhom, ktorý sa brejkol plným rádiom 5 a signálom 9. Po
polnoci sa brejkol aj Apolo Stará Turá a tým boli spojenia so Slovenskom
vyčerpané.
Nedeľa ráno, priania pokoja s dobrou chuťou k sviatočným raňajkám i
nedeľnému obedu zneli po vlnách éteru. Stretávala som sa už so známymi volačkami
z predošlých dní a tých bolo veru veľmi veľa (Milan 42 o tom píše vo svojom
článku) a to ma zahrievalo pri srdci. Giuseppeho poznámka: „Kruci, jak je to
možný, když ja říkam, tak nic a když začne Kosačka, tak je hned plno brejků!“ Na
to zaznela poznámka Milana 42 s veselým smiechom: „No jó, když ona „jede jako
kulomet“ a brejkové jdou na ní jako osa na med“. Bezradný výkrik Giuseppa:
- „Ja přeci nemůžu posílat bozky jako ona!“
A takéto drobnosti vytvárali v našom týme veľmi veselé chvíľky, ktoré sa
prenášali po vlnách éteru von, medzi priateľov CB. Blížila sa pólnoc, finišovali sme, hlas sa mi strácal, lebo som neopatrne
vypila studenú vodu a zaznel výkrik Milana, vychytiaceho mi mikrofón z ruky:“
-„TEĎ! Teď je tá pravá chvíle, zdolali jsme světový rekord a odvysílali Non
stop 80 hodín. Brejkové, zvláštní odměna je pro toho, koho volačku jako
první přečteme!“
Pustil mikrofón a nastala doslova palba brejkov. Tak sme sa
dozvedeli, ako veľmi veľa cébečkárov zostalo s nami až do konca. Nastali
gratulácie, „turie zarevanie“ s prípitkom šampusu, pólnočné fotografovanie a z
vysielačky zaznela melódia zahraná na piane Boubelkou Holice, ako odmena za
zdolanie 80 hodín Nonstopu. Uvoľnenie a družné debaty až do tretej hodiny rannej
spojené s hudobnými vložkami slovenských melódii... atmosféra, ktorá sa nedá
ničím iným nahradiť a ani popísať, to sa dá iba prežiť srdcom.
Po pár hodinách spánku a rozlúčke s Oskarom nasadáme do „pekelného stroja“
Milana 42, ktorý nás pod vedením Giuseppa šťastlivo dopravil najskôr do
rozprávkovej krajinky starej priehrady, vybudovanej v čase cisára pána.
Architektonický skvost ma prosto tak očaril, že som zostala naďalej z Nonstop
portejblu v skutočne reálnej rozprávke danej prítomnosti. Po prehliadke tohto
skvostu sme sa dostali ku garáži v Předměřiciach a napokon až do Hradca Králové,
kde nás Mirka, manželka Milana 42, privítala s nedeľným obedom. Chrumkavé
kuriatko zmizlo v útrobách Milana so slávnostným výrazom v tvári mi odovzdal
upomienkový darček v podobe turistu s batohom na chrbte. Hostitelia ma odviezli
na železničnú stanicu v Pardubiciach a keď už všetci ostatní sedeli v teple
domovov, cestovala som na Slovensko až do 22 hodiny v noci, kedy som vystúpila z
autobusu na križovatke obce Horné Chlebany.
Priatelia CB, vďaka Vám za spoločnosť, nádherný zážitok, za solidaritu, morálnu
podporu, prajnosť a dobrotu vašich sŕdc, čím ste nás počas celého Nonstopu
obdarovávali. Vďaka za priazeň, ktorú ste nám zachovali a verím, že sa nabudúce
znovu stretneme na nejakej ďalšej akcii cébečkárov Čiech a Slovenska.
Moje poďakovanie patrí Milanovi 42 za to, že ma pozval na akciu, ktorá sa stala
medzinárodnou akciou Čechov a Slovákov roku 2001 tak, ako bola akcia pálenia
Jánskych ohňov v Čechách, na Morave a Slovensku - Svätojánske mušky babky
Kosačky.
Dopočutia, priatelia CB!
Na spojenia s Vami sa teší Babka Kosačka
Ten nápad přišel jako blesk z čistého nebe. Byl u mne na návštěvě Oskar
Špindlerův Mlýn, s nímž mne seznámil jeden nepříjemný zážitek - Oskarovi ukradli
při přespávání v Hradci Králové ručku a já mu ji s pomocí další hradeckých
síbíčkářů pomáhal hledat (mimochodem Oskar zloděje nakonec dopadl sám).
Síbínadšenec ze špindlerovské chaty Slunečná, který každou volnou chvíli vyráží
na Medvědín nebo Petrovku portejblovat, mi navrhl
- "Nechceš si vyjet na portejbl se mnou?" Povídám
-"Když portejbl, tak pořádný. Na konci září budu mít volno, bude svátek, co
kdybychom vysílali od pátku do neděle v jednom kuse?"
Slovo dalo slovo, nad Oskarovou nabídkou jsem popřemýšlel a zrodila se myšlenka
pokusu o překonání světového rekordu v non stop portejblu. Tým se zrodil raz dva
(škoda jen, že Michal Malešice a Boubelka Holice se nemohli pro úmrtí v rodině
zúčastnit - zabíjačka a svatba), a když se na srpnových Holicích rozhodla
Kosačka posílit sestavu, měl jsem stoprocentní jistotu, že se akce musí podařit.
Oskar by mohl dělat týlového důstojníka armádě, nejen jedné expedici, týden co
týden mi volal, co všechno zařídil a jak to bude klapat. Mohli jsme klidně spát
a vyrazit nalehko, přesto jsme ve čtvrtek ráno kromě počítače sbalili přece jen
náhradní stanici, anténu i kabel - mít všechno dvojmo je potřeba a také to bylo
potřeba...
Před časem se na stránkách Výzvy vedly polemiky na téma, jak drahá je expedice -
ta naše samozřejmě nebyla zadarmo, ale použili jsme jen jedno auto - vrcholně
neekologický wartburg kombi totiž skýtá dostatek prostoru nejen pro veškerou
bagáž, ale i pro převoz třímetrového "klacku". Spolehlivě vyjel až do výšky 1300
metrů, kde nás s Giuseppem Předměřice přivítal Oskar, který vyběhl ze Slunečné
pěšky, Kosačka, která ze Slovenska přijela vlakem a Oskarovi, který ji čekal u
autobusu, mrštně unikla a ze Špindlerovky na Petrovku taky doklusala pěšky. Dan
Kopidlno s Dádou a Zdeničkou dorazili v podvečer vlakem a poslední člen týmu
Franta 26 přijel v pátek po noční směně také autobusem.
Potřeba náhradní antény se ukázala záhy. Ráno jsem totiž Giuseppemu povídal -
"Večer jsem už poslouchal Oskara z Petrovky - všechno namontoval, ale ten signál
nebyl bůhvíco." Předtucha se vyplnila - PSV 3. Giuseppe nelenoval a na střechu
putovala osvědčená portejblovka (Kopečkování, všechny Bumerangy, Rozhledny i LPD).
Zákon schválnosti však platí stoprocentně. Při našem příjezdu svítilo sluníčko,
při montáži antény se však přihnaly mraky, mlha a začalo samozřejmě foukat. Vše
se však v pohodě stihlo - Giuseppe s Oskarem mohli jít rozmrznout do restaurace
a my s Kosačkou mohli zahájit NON STOP portejbl dokonce o nějakou minutku dřív.
A protože se první brejk - Franta Áčko z Hradce Králové ohlásil hned po vyložení
pravidel, byl pokus o rekord zahájen ve čtvrtek 27. září 2001 v 15:57:44.
Portejbl začal, ale v rušácích, které panovaly, se nám nikdo neozýval, kdybychom
neměli report od Franty, nevěřili bychom, že všechno funguje. Až po dvaceti
minutách se nám ohlásila další stanička - Cieslaw Kowary z Polska a hned ho
následoval Andrzej z Jelenie Gory. Pak už však všechno běželo jako na drátkách.
Kosačka excelovala - lákala brejky svou měkkou slovenštinou, pohladila slovem,
poděkovala za spojení - i bozk poslala. Ještě že s brejky "ztratila" nějaké to
slovíčko, jinak bych sotva stačil zapisovat spojení do programu Lokátory, který
prošel vskutku zkouškou ohněm (stovky zapsaných spojení člověka přivedou na
nejednu myšlenku, jak program dále vylepšit). Kosačka byla v takovém "laufu", že
si Giuseppe musel říct o střídání, pro mě byla první směna dvojitá, protože
zapisova-telé Dan Kopidlno a Dáda tou dobou právě přijížděli do Špindlu. Ve tři
ráno se však tříhodinové střídání dostalo do pravidelného rytmu, v němž vydrželo
až do neděle. Jak konstatoval Dan Kopidlno - kdybychom drželi pořádnou
životosprávu, vydrželi bychom klidně týden. Tou životosprávou nemyslel
abstinenci - vnitřní vytápění nechybělo a nebylo na závadu, ale pravidelný
spánek, jak jsem v rozpisu po šesti hodinách naordinoval. V prvních
čtyřiadvaceti hodinách většina týmu nebyla k zahnání do postele. Kosačka si po
odvysílání své tříhodinovky ustlala na gauči ve vysílací místnosti - bylo to prý
její nejhezčí usínání při desítkách brejků. Dan první tříhodinovou pauzu
proposlouchal a v druhé usnul vsedě, Giuseppeho jsme zahnali do postele taky až
po několika hodinách, a tak jsem "vzorně odpočíval" jen já a patnáctiletý Dáda.
Naspané hodiny mi přišly v neděli vhod...
O první půlnoci jsme měli na kontě 169 spojení, což nebylo vzhledem k
odpolednímu a večernímu rušáku špatné. Devátá ho-dina večerní rozpoutal noční
"uragán". Každou hodinu 25-35 brejků, a tak to šlo až do dvou ráno. Nastal
několikahodinový noční útlum, kdy se nám za hodinu ozývalo 9-15 nových brejků za
hodinu a šest ráno všechno opět vypuklo. Přes třicet brejků za hodinu nebylo
výjimkou, až polední rušení "zaťalo tipec" dálkám a v optimismu nás udržovaly
východočeské a pražské stanice. To už naši sestavu zkompletoval i poslední
zapisovatel Franta 26 a Dáda dostal na pár směn volno.
Přicházel páteční večer a podle počtu brejků už o nás věděly celé Čechy. Tuto
noc neustal příliv nových volaček ani nad ránem a i mezi třetí a čtvrtou se na
nás dovolalo více než 10 nových síbíčkářů.
V sobotním dopoledni se hodinové maximum přiblížilo dokonce ke 40 spojením.
Odpoledne však přineslo hluboký útlum od oběda do šesti večer jen 42 spojení.
Jaká bude poslední noc? Čechy už se svolávaly, aby nás podpořily v našem úsilí.
Dokonce mezi jednou a třetí hodinou v noci bylo zaznamenáno přes šedesát
spojení. Oddech přinesla pátá hodina ranní, ale na nedělní budíčky jsme se mohli
spolehnout. Tato tříhodinová směna překonala všechny rekordy. Síbíčkáři šli za
Kosačkou jak vosy za medem a já si málem nestíhal zapálit ani cigaretu - 37, 37
a 40 spojení - otřel jsem pot z čela a šel se rychle proběhnout kolem chaty.
Blížilo se totiž finále, o němž jsem už měl dopředu jasno. V poledne jsme se
rozloučili s Frantou 26 (nepřetržitý směnný provoz si žádá své - o to větší dík
za obětavost Frantovi patří).
V odpoledních hodinách se s námi rozloučil Dan, Dáda a Zdenička - v pondělí opět
do školy, a tak aspoň jednu noc v klidu potřebovali. A tak jsem krátce po
poledni zasedl k počítači, od nějž jsem vstal o půlnoci (v jedenáct už mi
klávesy a písmenka na monitoru míhaly tak, že Giuseppe musel zapsat pár volaček
rukou). Také Kosačka měla velké finále a u majku ji v posledních šesti hodinách
střídal Oskar vždy jen na pár minut. Zjistili jsme, že spousta síbíčkářů si
poslední spojení nechávala na nedělní večer a tak hodinový průměr byl stále
kolem dvacítky.
Poslední dvě hodiny se nám v pravidelných intervalech hlásil z Hradce Králové
věrný průvodce Jirka Nadjezd, aby vždy zacinkal na skleničku časové znamení.
Z vysílací místnosti zmizel Oskar, za chvilku byl zpátky se šampaňským a
skleničkami - půlnoc se blížila.
Dvě minuty a šestnáct sekund před časovým znamením jsem vytrhl mikrofon Kosačce
z ruky a vykřikl teď, čímž jsem překvapil i ostatní členy týmu. V tu chvíli
totiž doopravdy uplynulo 80 hodin od prvního brejka. Finta, na kterou jsem se
těšil celý večer, vyšla. Vyzval jsem všechny, aby začali brejkovat o prémiový
zápis do deníku.
Žádný jsem nechystal, jen jsem chtěl slyšet, kolik vás s námi vytrvalo až do
konce. Ten "rachot", který následoval, překonal i polední rušení při slunečním
maximu. Byly to "ovace", které nám zní v uších ještě dnes - sem tam z nich
"vyskočila" srozumitelná volačka, ale nebylo podstatné, zda rozumíme - ten
ohlušující rachot byl odměnou za odvysílaných osmdesát hodin a jakékoliv
poděkování nemohlo vyjádřit naše pocity. Snažili jsme se vám po čtyři dny
přinést zajímavou zábavu, kdyby však nebylo vás 845 síbíčkářů a síbíčkářek,
kteří jste se nám pravidelně ozývali, nemělo by sebevětší snažení smysl a ani
bychom to nevydrželi.
Vy jste byli naší posilou, motorem, který hnal non stop portejbl k vytčenému
cíli. Jak to říkala Kosačka, když se nějaké spojení nedařilo:
- "Nevadí, zkús to pozdeji. Ideme ďalej, brejkujte sa volačkami, veď tu sme pre
vás."
U mikrofonu a počítače se nás střídalo sedm, ale pod rekordním zápisem by mělo
být všech 845 jmen, protože bez uskutečněných 1515 spojení by 80 hodin vydržel
vysílat snad jen robot. Zažili jsme krásné, ba dojemné chvíle, na něž budeme
dlouho vzpomínat. Juráš Přelouč a Petr Brloh každý den vyráželi na kole, aby s
námi udělali tři "cyklomobilní" spojení. Fanda Déčko a mnozí další sedli do
auta, objeli půlku kraje také jen proto, abychom si mohli udělat zápis do deníku.
Mnozí síbíčkáři na nás zkoušeli ručky s nejrůznějšími typy antén, volali nám
houbaři, ozvala se i benzínová stanice. Do redakce přicházejí dopisy, že řada
expedici vyjela o víkendu na kopce, aby si s námi udělali spojení. V Lipanech
bylo setkání pražských, kolínských, nymburských síbíčkářů a snad všichni na nás
zavolali z domu, cestou do Lipan, ze setkání i cestou zpět. Petrova bouda je
výborné místo pro portejbl, zvlášť když je "týlařem" Oskar Špindlerův Mlýn.
Má však jednu nevýhodu, která nás hodně mrzela - je "uvnitř" Krkonoš a signál
odtud letí jen v devadesátistupňové výseči. Vůbec jsme proto nebyli slyšet v
severních a severozápadních Čechách ve valné části jižní Moravy a na celé
severní Moravě. Spojení na Slovensko byla tak sporadická, že jsme je vítali
hurónským řevem.
Budeme-li kdy pokus o rekord opakovat vybereme si jistě jiné místo - snad na
Vysočině, snad na moravsko-slovenském pomezí, abychom tu skvělou atmosféru,
která non stop portejbl provázela, mohli nabídnout opravdu celé republice i
Slovensku.
Byli jste skvělí a že se 2001 spojení nepovedlo, nikoho nemusí mrzet.
Příště to bude třeba 100 hodin a 2500 spojení - s Moravou a Slovenskem to vůbec
není nereálné. Díky všem a příště zase na slyšenou
Milan 42 Hradec Králové,
Babka Kosačka Horné Chlebany, Oskar Špindlerův Mlýn,
Giuseppe Předměřice, Dan a Dáda Kopidlno, Franta 26 Hradec Králové
Zopár údajov
Dátum počet spojení spoj/hod.
km km/spoj
27.9. 169 21,125 12 566 74,355
28. 9. 446 18,58 41497 93,043
29. 9 456 19,00 39104 94,22651
30. 9. 441 18,38 40375 91,55329 Celkem 1515 18,94 133542 88,14653
Volačka QTH Lokátor Km Report Nejdelší spojení Jozef Ohradzany KN09WB 495 km 5-2 4-2 Nejkratší spojení Martin Vrchlabí JO70TS 200 m od chaty pěšomobil Nejvíce platných spojení Kryšpín Svratka 9, Dejda 10 Praha a Juráš Přelouč – 8.
Jsem na CB teprve začátečník, ale za rok a půl jsem udělal řadu krásných spojení
a každou sobotu se těším na kluky na portejblech, které obdivuji pro jejich
výdrž. Léto, zima, mráz déšť - nic je nezastaví, nemluvě o tom, jak je takový
portejbl finančně náročný. Sám si ležím v obýváku v teple a brejkuju. Kluci
mrznou na kopečkách nebo rozhlednách a já vegetím v teple. Chtěl jsem vidět na
vlastní oči, jak to na expedicích chodí a proto jsem se těšil, až nastane "Den
D" Non stop portejblu 2001. Ve Špindlerově Mlýně mám syna, který pracuje s
Oskarem, a tak jsem si domluvil, že se přijedu podívat. Chtěl jsem taky získat
speciální QSL lístek za spojení ze stabilu, mobilu a ručky v jednom dni.
Nezačalo to dobře. Bydlím v místě, které je dost utopené v dolíku. Projížděl
jsem kanály, abych udělal první spojení z domu - expedici jsem zachytil, ale
ouha - zašuměné, zapraskané až hrůza - rádio 2 bez signálu. Slyším Strejdu
Tábor, jak dává report 5/6 a já nemám šanci. Je tu čtvrteční půlnoc a já jsem
pořád bez spojení. Oblékl jsem se, skočil do auta a upaloval do práce - na
vrátnici mám taky anténu a je to 50 metrů výš než moje domácí QTH. Kolega, který
měl noční, na mě koukal jako na zjevení a ještě víc se divil, když jsem ho
posílal domů, že to za něj do rána dosloužím. Vybalil jsem síbíčko, připojil
zdroj a hurá na to. Najednou beru expedici 4/4 a slyším Oskara - "Brejk, Pepa
jižní Čechy". Sláva - "Pojď brejku." Domlouvám se, že ráno jedu za expedicí na
Petrovu boudu. "Budeš vítán," dostalo se mi ujištění. Do rána jsem na kanálu a
poslouchám. Lítalo to pěkně, no paráda.
Ráno balíme a jedem Od Pelhřimova už poslouchám Petrovku na mobilu. Sotva jsme
vy-jeli na kopec u Humpolce, měl jsem expedici 5/5 - operátorka Babka Kosačka.
No huba jí jela, to jsem ještě neslyšel. Kam se na ni hrabe chlap (kluci bez
urážky). To bylo - bozkávám, prajem vám krásný a príjemný deň, dobrú chuť k
raňajkám. Vždyť jste to jistě slyšeli sami. Brejknul jsem si. "Poď Pepa."
Prozradil jsem, že je jedu povzbudit a poplácat selátko na prdelku. Ozval se
hurónský smích celé expedice. No, jelo se nám při poslechu Petrovky nádherně.
Kosačka excelovala u majku a MIlan 42 na takovou náročnou expedici nemohl sehnat
nikoho lepšího. Manželka se už těšila, až ji uvidí na vlastní oči. Společně jsme
si představovali, jak asi může vypadat, až jsme si ji "vybarvili".
Přijeli jsme do Špindlerova Mlýna a po obědě hurá nahoru na Petrovku. Na
posledních 10 kilometrů nádhernou krajinou jsme měli navigaci od Milana 42 a
Giuseppeho, který nás v boudě na polských hranicích přivítal a uvedl do
posledního patra, kde se jeden pokoj změnil na vysílací studio. Začíná
představování - Dan Kopidlno, Dáda a malá Zdenička Kopidlno (ta se celou
expedici starala o tři místní psy a huculského koníka). Chvíli bylo ve vysílací
místnosti pěkně husto, protože tu byla další návštěva, která přijela expedici
povzbudit - Jirka, Petr z a Luboš Lánova. Najednou slyším, jak brejkuje Petr
Plzeň Bory ze Šumavy, s nímž jsme měl spojení v červnu z Kréty, tak teď ještě
jednou z Krkonoš. Milé bylo i osobní setkání s Lánováky, s nimiž jsem loni
udělal své první delší spojení. K Lánovu mám totiž osobní vzpomínky - před
třiceti lety jsem tu pracoval. Za chvilku přijíždí Oskar, Milan 42 a Kosačka,
kteří byli s Lubošem Vrchlabí na Špindlerovce vyzvednout poslední posilu
expedice Frantu 26. Nastalo vítání - Babka Kosačka si nás "vyobjímala a
vybozkavala" a vypadala přesně tak, jak jsme si ji vymalovali - slušivý klobouk,
ozdobený mašlí, který snad nesundala z hlavy, ani když šla spát. Pánové, ta má
energie, srší z ní humor, legrace, to se nedá popsat. Nedovedete si představit
její radost, když jsem jí prozradil, že jsem rodákem z místa jen pár kilometrů
vzdáleného od jejích H. Chleban.
V podvečer jsme se rozloučili a jeli do Špindlu. Po večeři jsme se vydali na
procházku - samozřejmě s ručkou, abychom mohli poslouchat, jak jdou brejci na
Petrovku. To echo v tichém horském prostředí a žádné rušáky - paráda. Lidé se po
nás otáčeli, co se to děje. Na parkovišti stálo asi sedm taxíků. Řidiči koukali
a hned ladili své stanice na portejbl Petrovka - alespoň měli zábavu, jinak by
se celou noc nudili, protože Krkonoše byly takřka prázdné. V noci jsem si vzal
ručku pod peřinu, abych nerušil manželku, když sluchátka zůstala doma. Ženská
nadávala, že jsem blázen...
A byla sobota, Ráno jsem brejknul na kopec, zda jim nemáme něco koupit v obchodě.
Babka Kosačka chtěla cigarety, koupil jsem troje noviny, ať mají co číst a davaj
nahoru na Petrovku. Už tam byla další návštěva Dejda 10 a Dejda 1, což je jeho
věrný pejsek. Začali se scházet další hosté - Luboš Vrchlabí, Jarda Mostek, Dana
Mostek, Jonatán Vrchlabí, Borův-ka a Martin Tobogán. Na rožni před chatou se
odpoledne dotočilo selátko (co selátko - to byla půlka prasete) a je jen škoda,
že síbíčkáři z blízkého okolí nepřijeli povzbudit tuhle partu ve větším počtu,
snad třetina prasete zbyla, ve dvaceti lidech se to nedalo sníst.
Večer nastalo loučení, vyměňovali jsme si adresy a slibovali, že se příští rok v
Holicích sejdeme. Legrace bylo při loučení tolik, že se Giuseppemu smíchem
rovnala jeho fajfka. Omlouvám se, jestli jsem ve výčtu lidí někoho zapomněl, v
atmosféře, která na Petrovce vládla, mi mohl někdo vypadnout.
S Oskarem jsem si domluvil, že bychom si sem příští rok přijeli udělat portejbl
s kluky z jižních Čech. Neboť Oskar je rozhodující osobou pro zdar takové
expedice - zajistil zázemí, ubytování, prase i povolení k vjezdu do chráněného
území. Milan 42 měl šťastnou ruku, když vybral zapálené lidi, kteří od začátku
do konce vydrželi 80 hodin a vytvořili neoficiální světový rekord v Non stop
portejblu. Za to jim patří velký obdiv a dík za všechny síbíčkáře, kteří si tak
mohli udělat mnoho krásných spojení. Byl to svátek a jsem rád, že jsem mohl být
alespoň pár hodin u toho.
Milan 42 Hradec Králové , Kosačka Horné Chlebany
a Oskar Špindlerúv Mlýn.
Milan 42 s Kosačkou a Oskarom...
Nočné vysielanie - Oskar Špindleruv Mlýn,
Giuseppe Předměřice, Dan Kopidlno a
Franta 26 Hradec Králové...
v plnom nasadení...
Oskar Špindleruv Mlýn a Dada Kopidlno...
Vysielacia miestnosť ( svačinka...)
Oskar s Dadom v akcii... a Kosačka večeria...
Nočná zmena...Oskar
Špindleruv Mlýn, Giuseppe Předměřice, Dan
Kopidlno.
Milan 42 Hradec Králové,
Giuseppe Předměřice, Kosačka Horné Chlebany, Dan
Kopidlno Oskar Špindleruv Mlýn a Dada Kopidlno.
Dana Kopidlno zmohla únava...
GRILOVANIE A NÁSLEDNE POSEDENIE
Grilovanie...Franta 26 Hradec Králové.
Pekný kúsok, len zahryznúť...
Oskar s Dadom - "koštovka" pečeného prasiatka...
Pepa Nová Včelnice s pani manželkou a Kosačka...
Fotografie nafotil †Milan 42 Hradec Králové.
Krakonoš
Rübezahls Grab – Krakonošův symbolický hrob ve
Szklarské Porębě
Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl,
polsky Liczyrzepa) je bájný duch hor, který v
různých podobách chrání celé Krkonoše před
chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími
nenechavci.
Před dávnými lety Krakonoš se
ucházel o princeznu z náchodského zámku. A
protože námluvy byly pořád marné, unesl ji
nakonec do svého sídla v hlubokých podzemních
prostorách Sněžky. Tam dívku zahrnul přepychem.
Krasavice ale s ničím nebyla spokojena, neustále
vymýšlela nové a nové úkoly, bědovala, jak se jí
stýská po přítelkyních. Krakonoš už to nemohl
poslouchat, a tak jednoho dne přinesl z pole koš
plný řepy. Podal ho dívce i se svojí kouzelnou
holí: ,,stačí se dotknout a řepa se promění v
cokoliv podle tvého přání." Brzy bylo pod
Sněžkou živo, usadil se tu celý sbor
princezniných kamarádek a Krakonoš nosil stále
nové řepy. Pořád to bylo málo. Nakonec si dívka
přála poslední ,,maličkost", aby Krakonoš
spočítal, kolik těch řep dohromady vůbec je. A
zatímco počítal, děvče za pomocí kouzelné hole
uniklo z horského panství do bezpečí. Ještě si
stačilo na Krakonoše posměšně zavolat: "Rýbecál,
Řepočet..."
Krakonoš se stal ochráncem spravedlivých a
poctivých, nelítostný byl vůči lidem špatným a
zlým. Také nesnáší, když někdo vstoupí do jeho
zahrádky. Poctivé odmění a chamtivce trestá.
Určitě je někde s námi pozoruje naše kroky, a
když je to nutné, zasáhne...
Marie Kubátová, popísuje, jak
takový rok v Krkonoších vypadal, když ještě
horám vládl Krakonoš:
Rok u Krakonoše nezačíná prvním lednem jako u
lidí, ale prvním devětsilem, který vyskočí ze
sněhu u potoka. Kytička povyskočí jako zelený
panáček s poselstvím: "Já žiju! Přišlo jaro a
zima je pryč!" Tu zprávu o příchodu jara
vyzvánějí pak sněženky na všechny zvonky.
Krakonošovo království se probouzí po zimě k
životu a čas tu jde, jak květy rozkvétají a
odkvétají. Měsíce jmenujeme podle nich, a tak
jdou po sobě měsíc sněženek a devětsilu, měsíc
pampelišek a petrklíčů, měsíc kopretin a lučních
zvonků, měsíc knotovky a zlatobýlu. Rok se
sklání k podzimu měsícem vřesu, kýchavice a
oměje a končí, až vypustí do prvního sněhu svá
semena bylina hořec. Tehdy Krakonoš přikáže
jelenům, aby vytroubili konec roku, a dává
příkazy: "Skřítkové, stáhněte stromovou mízu do
soudků v podzemních komorách! Kytičky, oblékněte
se do cibulek a pospěšte do podzemních ložnic!
Čtvernožci a chlupatí, skryjte se před zimou do
doupat a pelíšků a vy, lidé, couvněte pod
střechu k teplé peci! V mém království nastal
čas zimních spáčů."
Historie a současnost
Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť
pověrčiví horalé původně jeho jméno nahlas
nevyslovovali. V době národního obrození byly
zaznamenány pokusy o počeštění Rýbrcoula na
Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat). Poté
v
češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, jehož takto
prvně pojmenoval V. K. Klicpera v baladě
Krkonošská kleč (1824). Toto jméno nejspíše
pochází, stejně jako název horského hřbetu, od
keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém
díle Klaudios Ptolemaios.
Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a
všemocný živel, vládce větru a démon, trestající
bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i
jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti
chamtivcům a nenasytům. Bývá zobrazován jako obr
nebo také jako trpaslík ale dokáže se převtělit
v podstatě do kteréhokoliv tvora nebo předmětu.
Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání
chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné
počasí.
Rübemzal jako démon s ocasem na Helwigově
mapě První vyobrazení Krakonoše pochází z
Helwigovy mapy Slezska z roku 1561.
V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už
v 15. a 16. století, nejprve v oblasti u
německého a později i českého etnika v horách.
Z ústního podání do písemnictví vstoupil
Krakonoš rokem 1618. Pražský helvetský kněz
Havel Želanský o něm napsal ve svém spisku O
zlých anjělích neb ďáblích. Také další vzdělaný
kněz, jezuita Bohuslav Balbín, rodák z Hradce
Králové, ve svém díle Miscellanea historiae
regni Bohemiae z roku 1679 líčí Krakonoše (Ribenzalla)
jako strašidlo, zjevující se v podobě mnicha,
horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně,
žáby, kohouta či havrana. Největší zásluhy na
rozšíření legendy má však patrně univerzitní
profesor, spisovatel a básník Hans Schultze,
píšící pod pseudonymem Johannes Praetorius
(1630–1680), který jej popsal v knize
Daemonologia Rubinzalii Silesii. Dnešní
Krakonošova podoba je asi nejvíce formována
večerníčkovým seriálem Krkonošské pohádky z roku
1974.
Jméno rovněž nese místní pivo Krakonoš, které
vaří pivovar Krakonoš v Trutnově a větší
množství chat a penzionů v celém regionu.
Figurky, sošky plakety a další různá vyobrazení
Krakonoše jsou neodmyslitelným symbolem Krkonoš
a také typickým krkonošským suvenýrem.
Již od roku 1909 existuje tradice stavby
Krakonošovy sochy ze sněhu na náměstí v
Jilemnici.
Knihy o Krakonošovi
Otfried Preußler: Moje knížka o Krakonošovi,
překlad Ladislav Josef Beran, Praha : Vyšehrad,
1998, ISBN 80-7021-276-4
Marie Kubátová: Pohádky o Krakonošovi a Jak
Krakonoš s Trautenberkem vedli válku – dětské
knihy
Amálie Kutinová: Krkonošské pohádky
Ludmila Grossmannová-Brodská: Nejkrásnější
pohádky, báchorky a pověsti o pánu na
krkonošských horách
Ludmila Pelcová: Než Krakonošovi narostly vousy,
Petrklíč, 1993
Ludmila Pelcová: O Krakonošovi a Lucince aneb
Jak se dobrák Krakonoš potká s Lucinkou z
Krkonoš, Liberabooks, 2009
František Janalík: Když Krakonoš nekouká, 1.
vydání 1980, 2. vydání 2002
Božena Šimková: Krkonošská pohádka (podle námětu
Marie Kubátové), Liberec : King, 1992, ISBN
80-900789-0-7
Božena Šimková: Anče a Kuba mají Kubíčka, Praha
: Práh, 1993, ISBN 80-901278-6-X; Praha : Motto,
2005, ISBN 80-7246-302-0
Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých, Praha
: Eminent, 2011, ISBN 978-80-7281-415-2, heslo
Rybrcoul;
Krakonoš v hudbě
Joseph Schuster: opera Rübenzahl, ossia Il vero
amore (1789 Terst)
Vincenc Tuček: singspiel Rübezahl (1801
Vratislav)
Carl Maria von Weber: romantická opera Rübezahl
(1805 Vratislav)
Franz Danzi: romantická opera Der Berggeist oder
Schicksal und Treue (1813 Karlsruhe)
Wilhelm Würfel: opera Rübezahl (1824 Praha)
Louis Spohr: opera Der Berggeist (1825 Kassel)
August Conradi: komická opera Rübezahl (1849
Berlín)
Francis Edward Bache: opereta Rubezahl (1853)
Friedrich von Flotow: opera Rübezahl (1852
Retzin)
Gustav Mahler: opera Rübezahl (1879–83),
nedokončena, nedochována
Arthur H. Bird: balet Rübezahl (1887)
Josef Richard Rozkošný: opera Krakonoš (1889
Praha)
Hans Sommer: opera Rübezahl und der Sackpfeifer
von Neiße (1904 Braunschweig)
Willy Czernik: symfonická báseň Rübezahl (1940)
Jan Klusák: opera-pasticcio Bertram a Mescalinda
aneb Potrestaná věrnost též Očarované housle
Einsteinovy čili Krakonošův dar (2002 Praha)
*Zdroj:
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
"Bramborové špízy"
Jednoduchá a vznešená záležitosť...
(originálne)
Česká kuchyně na bramborách slaví úspěchy.
Ať je to bramboračka, bramborové placky, křupavý
a majoránkou vonící bramborák, bramborové
knedlíky, polévka kulajda, škubánky a bezpočet
dalších chutných jídel. Ať tak či tak, brambory
zdaleka nejsou doménou jen české kuchyně, ale
každý národ si k nim našel svou cestu a oblíbil
si je natolik, že je to nejvíce pěstovaná
plodina na světě. Jak nato... Na bramborový špíz (ne)potřebujeme (skoro
nic):
Kvalitní brambory salátové odrůdy (malé a kulaté
hlízy mají přednost).
Předem brambory uvaříme ve slupce do měkka.
Po uvaření necháme vychladnout nebo dle potřeby
napichujeme rovnou na špízové jehly či grilovací
špejle.
Mezi každou bramboru přidáme složený šalvějový
lístek.
Před samotnou přípravou bramborové špízy potřeme
olivovým olejem, posypeme mořskou solí nebo
použijeme chuťově zajímavé pesto, kterým špízy
pomažeme.
Můžeme přidat špetku chilli nebo strouhaného
parmazánu.
To je na vaší libovůli, fantazii a chuti.
Mou radu berte jako dobré doporučení na
osvědčenou kombinaci, čím špízy z brambor
ochutit.
Pečte je na grilu nebo doma v troubě.
Ideální jsou kvalitní jednoporcové misky, na
které lze snadno naaranžovat celé kompletní
jídlo a rovnou z trouby servírovat na stůl. V
tomto případě se bramborový špíz podávat k
filetu z lososa a s fazolkami v šunkovo
ementálské rolce. Z tohoto důvodu se griluje i
řez citrónu, který rybě prospívá svou žárem
zesládlou výraznější šťávou. Zbylé volné místo v
zapékací misce je zaplněno parmazánovým krémem.
Ideálně se to s bramborovým špízem doplnilo.
Velké kouzlo udělala voňavá levandule,
která celé jídlo letně provoněla. Stačilo ji jen
na kraj zapékací misky položit. Brambory nemusí
být jenom fádní uvařená příloha. Zaslouží si
lepší zacházení. Jejich cesta na náš stůl nebyla
vůbec lehká. O bramborách by se dal napsat
skutečný román. Jejich skvělou chuť uměl
ocenit i král, tak i vy si je královsky užijte.
Báječných receptů je opravdu bezpočet a brambory
nezruinují nikdy váš rozpočet. V kuchařských
knihách celého světa najdete moře inspirace.
Doporučila bych sáhnout po nějaké staré české
kuchařce, neboť u nás se to s bramborami vždy
umělo.
Ej, veruže pani Šárka, aj u nás na
Slovensku sa to vedelo parádne po domácky a
hlavne v čase biedy a hladu - zemiaky bez
prílohy s mäsom.
Odkaz na webovú stránku milej autorky
vynikajúceho receptu, pani Šárky Škachovej:
http://dolcevita.blog.cz/0708 . Odkaz na objednávku knihy receptov
"Rande s gurmánkou" takú, na akú nie sme
v dnešnom uponáhľanom svete zvyknutí. Gurmánske
recepty z českej domácej kuchyne sú lákavé
nielen pre chuťové kanáliky, ale s nádhernými
fotografiami jedál, ktoré autorka knihy sama
pripravuje a následne fotí, sú podávané do
podoby, ktorá ide k srdcu svojím citlivým,
jemným a láskyplným doprovodným slovom v smere,
ako treba pri úprave postupovať a ako
možno urobiť z obyčajného jedla sviatočnú chvíľu
pre srdcu blízkych stolovníkov.
http://www.gurmanka.cz/kniha-rande-s-gurmankou-v-ceske-kuchyni Odkaz na web so starými receptami zo
zemiakov:
http://cezmin.wz.sk/Zemiaky.htm )